Zabiják teflon
Zabiják teflon
Otrava teflonem (přesněji výpary vznikajícími při přehřátí teflonového povrchu) představuje závažné, ale často přehlížené riziko v chovech papoušků. Tyto plyny mohou mít na dýchací systém ptáků fatální účinky, přestože pro člověka obvykle nepředstavují problém.
Dýchací systém ptáků patří k nejvýkonnějším mezi všemi obratlovci. Aktivní povrch plic i intenzita dýchání jsou u ptáků výrazně vyšší než u savců. Na rozdíl od nich však ptačí plíce při dýchání nemění svůj objem a jsou relativně malé.
Pohyb vzduchu v dýchacím systému ptáků je umožněn soustavou vzdušných vaků, které se při dýchání střídavě zvětšují a zmenšují.
Při prvním nádechu proudí vzduch přes plíce do zadních hrudních a břišních vzdušných vaků. Při prvním výdechu proudí vzduch zpět do plic, kde proběhne výměna plynů. Při druhém nádechu se vzduch z plic přesouvá do předních vzdušných vaků a při druhém výdechu proudí vzduch přes plíce do průdušek a průdušnice a je následně vydechován
Vdechovaný vzduch prodělává tedy dva dechové cykly, ne jeden jako u savců. Právě tato mimořádná efektivita dýchání je důvodem, proč jsou ptáci extrémně citliví na inhalační toxiny, mezi které patří i výpary z teflonu.
Obrázek: světle růžová barva zdravých plic.
Otrava teflonem je způsobena toxickými plyny, které vznikají při zahřívání povrchů obsahujících PTFE (polytetrafluoroetylen). Tato látka je součástí nepřilnavých povrchů známých pod obchodním názvem Teflon a běžně se používá k úpravě kuchyňského nádobí (pánve, pečicí formy), kuchyňských spotřebičů i žehliček.
Při zahřátí na teploty přibližně 260 °C a vyšší dochází k tzv. pyrolýze, během níž se uvolňují toxické PTFE plyny. Tyto výpary jsou bezbarvé, bez zápachu a pouhým okem neviditelné, přesto však představují pro ptáky extrémně nebezpečné riziko.
Při běžném vaření za standardních podmínek nepředstavuje teflon pro člověka významné riziko. U ptáků však i krátkodobé přehřátí teflonového povrchu může vést k uvolnění toxických plynů a způsobit fatální otravu.
Toxin vznikající při přehřátí teflonu způsobuje u ptáků závažný edém plic, tedy prosakování tělních tekutin do plicní tkáně. V důsledku toho dochází k akutnímu selhání dýchání – pták se prakticky „utopí“ ve vlastních tělních tekutinách.
Mezi typické příznaky otravy patří náhlý kolaps nebo úhyn, výrazně ztížené dýchání, nekoordinované pohyby a křeče. Průběh otravy je často velmi rychlý.
Jedinou možnou první pomocí je okamžité přemístění ptáka na čerstvý vzduch, nicméně ve většině případů bývá i přes rychlou reakci prognóza velmi nepříznivá.
Z těchto důvodů je zásadní prevence – ptáci by neměli být přítomni v kuchyni a v domácnostech s ptáky by se mělo zcela vyhnout používání teflonového nádobí a spotřebičů s nepřilnavým povrchem. Stejně důležitá je i dostatečná ventilace kuchyně.
Obrázek: výrazné překrvení plic – tmavé zbarvení při otravě teflonovými výpary.
PŘÍPAD Z PRAXE: Náhlý úhyn mláďat arů
Po návratu z práce nalezla chovatelka tři ze čtyř ručně dokrmovaných mláďat arů ararauna mrtvá. Do té doby mláďata prospívala a nevykazovala žádné známky onemocnění.
Patologické vyšetření (pitva) prokázalo výrazné překrvení plic a přítomnost tekutiny v osrdečníku, přičemž nález byl shodný u všech uhynulých jedinců. Vzhledem k rychlému průběhu a jednotnému nálezu vzniklo podezření na otravu.
Následně vyšlo najevo, že během nepřítomnosti chovatelky probíhalo v kuchyni vaření na teflonové pánvi. Na základě klinického průběhu, pitevních nálezů a zjištěných okolností byla jako pravděpodobná příčina úhynu stanovena otrava teflonovými výpary.
Tento případ ilustruje, jak fatální mohou být teflonové výpary pro ptáky – i při zdánlivě běžných domácích činnostech.
Potřebují papoušci vitamín C?
Potřebují papoušci vitamín C?
Vitamíny jsou nízkomolekulární pro život nezbytné organické látky, které v těle působí jako katalyzátory mnoha biochemických procesů a ovlivňují metabolismus bílkovin, tuků i sacharidů. Lidský organismus si je neumí sám syntetizovat, a proto je musí přijímat prostřednictvím potravy.
Pojem vitamín poprvé navrhl polský biochemik Kazimierz Funk. V roce 1912 izoloval z rýžových otrub vitamín B1 a na základě jeho životně důležité role vytvořil termín spojující slova vital a amine – tedy „životně důležité aminy“.
Zima se svým mrazivým počasím představuje pro náš organismus nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž. Nejvíce trpí imunitní systém, který musí pracovat na plné obrátky, což se projevuje zvýšenou náchylností k virovým infekcím. U lidí se jako prevence běžně doporučuje doplňovat vitamín C, jenž obranyschopnost organismu posiluje. Jak je to však u našich papoušků? Potřebují v zimních měsících také zvýšený přísun vitamínu C, podobně jako člověk?
Vitamíny se podle své rozpustnosti rozdělují na dvě hlavní skupiny – na ty, které se rozpouštějí v tucích (lipofilní), a na ty, které jsou rozpustné ve vodě (hydrofilní).
Vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E a K) se mohou v těle hromadit, protože se ukládají na delší dobu. Pokud jich organismus přijme příliš, hrozí vznik hypervitaminózy, která může vést až k poškození organismu – nejčastěji u vitamínů A a D. Jednoduše řečeno, tyto vitamíny je možné poměrně snadno předávkovat. Jejich nositelem v potravě jsou tuky, takže výrazné omezení tuků může způsobit jejich nedostatek.
Naopak vitamíny rozpustné ve vodě se v těle neukládají, a co organismus nepotřebuje, to vyloučí močí. Z tohoto důvodu bývají jen zřídka toxické, ale je nutné je pravidelně doplňovat. Do této skupiny patří vitaminy řady B a také vitamín C.
- Vitamín C je důležitý pro tvorbu kolagenu, bílkoviny, která je základní stavební hmotou pojivových tkání. Kolagen je přítomen v kůži, šlachách, kostech, chrupavkách a ve stěně cév, dodává jim pevnost a pružnost.
- Účastní se syntézy karnitinu v játrech, který se podílí na přenosu mastných kyselin do mitochondrií.
- Působí jako důležitý antioxidant, látka působící preventivně proti toxickým vlivům kyslíkových radikálů.
- Je důležitý pro správnou funkci imunitního systému, podporuje odolnost organismu vůči infekcím.
- Kyselina askorbová také podporuje vstřebávání železa ze střev. Železo je pro organismus životně důležitý makroprvek. Podílí se na tvorbě červených krvinek a je součástí červeného krevního barviva hemoglobinu, které přenáší kyslík ke všem buňkám v těle. Příliš málo železa může způsobit anémii, naopak příliš mnoho železa může způsobit takzvanou hemochromatózu, poruchu metabolismu železa, při které se jeho nadměrné množství ukládá v orgánech. Nadměrné množství železa v játrech vede k poškození buněk a jejich membrán. Důležitá je tedy jeho rovnováha v organismu.
Člověk si vitamíny, včetně vitamínu C, sám vyrobit neumí. U zvířat je to však jiné – většina druhů dokáže vitamín C syntetizovat a nemusí jej získávat z potravy. Společně s člověkem tuto schopnost postrádají pouze někteří primáti, morčata a kapybary, kteří jsou tak plně odkázáni na příjem vitamínu C.
Ptáci si vitamín C vytvářejí v játrech a ledvinách, proto za běžných okolností papoušci nepotřebují, aby byl tento vitamín v jejich dietě doplňován. Jeho podávání je vhodné jen ve specifických situacích – například při zvýšeném stresu nebo po prodělaném onemocnění.
Jako zdroj vitamínu C jsou obecně doporučovány především citrusové plody. Pomeranče i citróny obsahují v porovnání s ostatním ovocem více vitamínu C, avšak existují i bohatší zdroje. Mezi ně patří například kiwi, jahody, černý rybíz či papája, ze zeleniny mají mnohem vyšší obsah vitamínu C například brokolice či paprika. Jako nejbohatší zdroj vitamínu C se uvádí šípek.
Papouškům lze šípek nabídnout několika jednoduchými a bezpečnými způsoby. Volba formy závisí na druhu a velikosti papouška.
1. Čerstvé šípky
- Mnoho papoušků je ochotně okusuje přímo z větviček.
- Lze podávat celé plody, ideálně dobře vyzrálé a měkké, menším papouškům lze plody nakrájet.
- Výhodou je vysoký obsah vitamínu C a přirozený způsob obohacení potravy, tzv. enrichment.
2. Sušené šípky
- Snadno dostupné, trvanlivé a vhodné i pro malé druhy.
- Můžete je nabídnout celé nebo rozdrcené přidat do směsi krmiva.
- Papoušci je často rádi louskají jako pamlsek.
Šípek – malý plod s velkou silou
Šípky, plody růže šípkové, patří k nejcennějším darům podzimu. Na první pohled nenápadné červené bobule ukrývají překvapivě bohaté množství prospěšných látek, díky nimž jsou ceněny v lidské i veterinární medicíně.
Nejznámější je šípek jako výjimečný zdroj vitamínu C. Obsahuje ho několikanásobně více než citrusové plody, a proto se tradičně doporučuje při nachlazení nebo jako prostředek na podporu imunity. Kromě vitamínu C však šípky poskytují i vitamíny skupiny B, karotenoidy, flavonoidy a minerální látky, které přispívají k celkové vitalitě organismu.
3. Mletý šípek (prášek)
- Vzniká rozemletím sušených šípků.
- Výborně se hodí pro malé nebo vybíravé papoušky – jednoduše se nasype na směs ovoce a zeleniny.
4. Šípkový čaj
- Lze nabídnout jako doplněk – vlažný, neslazený.
- Vhodné zejména při nemoci, stresu nebo jako zpestření pitného režimu.
- Vždy podávat v oddělené misce a pouze čerstvý.
Závěrem
Vitamín C je pro organismus důležitý, ale většina papoušků si jej dokáže vytvořit sama. Doplnění má smysl jen při zvýšené zátěži, jako je stres či nemoc. Klíčové je vždy vycházet z individuální potřeby konkrétního jedince a řídit se zásadou, že i u přírodních látek platí „všeho s mírou“.
Prosím jedny antibiotika
Prosím jedny antibiotika…
Veterinární ordinace nejsou prodejny léčiv, jsou to místa, kde se veterinární lékař snaží pomocí dostupných metod stanovit příčinu onemocnění pacienta a tuto příčinu léčit. Když přijdete do lékárny a přejete si koupit antibiotika, bez receptu vydaného praktickým lékařem, vám tato léčiva neprodají.
Stále častěji se ve veterinární ambulanci setkávám s majiteli papoušků, kteří si přijdou nakoupit léčiva do zásoby. Někteří majitelé mi vysvětlují, jak potřebují ve svém chovu preventivně aplikovat antibiotika nebo antiparazitika a jakou mají výbornou zkušenost s touto preventivní aplikací. Jiní přijdou v situaci, kdy papoušek vykazuje příznaky onemocnění, ale papouška nemohou nebo nechtějí dopravit do veterinární ordinace. Pokud taková situace nastane, snažím se majitelům vysvětlit, že bez vyšetření pacienta a stanovení diagnózy není možné léčivo prodat.
Proč nepodávat léčiva preventivně?
Léčiva jsou podávána na doporučení veterinárního lékaře po stanovení diagnózy. Neexistuje žádný zázračný lék, který by se dal preventivně podávat. Preventivně můžeme v chovech působit prostřednictvím karantény nově nakoupených jedinců a jejich testováním na virové infekce. Dalším doporučením je provádět preventivní vyšetření trusu na přítomnost parazitů v závislosti na druhu papouška a způsobu chovu. Základem pevného zdraví jedince je správně sestavená krmná dávka a vhodné podmínky chovu.
Léčivo je podáváno v konkrétní dávce, která je vypočítána pro konkrétního jedince na základě jeho hmotnosti. Když jsem se jednoho majitele, který si chtěl preventivně koupit antibiotika zeptala, jak tato antibiotika podává, odpověděl, že když se mu na papouškovi něco nezdá, rozpustí antibiotika ve vodě a dá papouškovi 4 kapky. Při další otázce, jak dlouho tato antibiotika podává, odpověděl, že 2 dny a papoušek se obvykle zlepší. Na tomto případu je všechno špatně. Antibiotika nebyla podána ve správné dávce a nebyla podávána po určenou dobu. Pokud jsou antibiotika podávána v nízkých dávkách společně s krátkou dobou podávání, vytvoří se pak rezistence a v případě nutnosti podání, kdy papoušek bude opravdu nemocný, pak tyto léky nebudou fungovat.
Proč je nutné stanovení diagnózy?
Příčin onemocnění papoušků existuje celá řada. Můžeme si je rozdělit na příčiny infekční a neinfekční. Infekční onemocnění se dále dělí na virové, bakteriální, plísňové (mykotické) a parazitární infekce. K neinfekčním příčinám patří například špatná výživa papouška, poruchy chování a jiné.
Virové infekce
K nejčastějším virovým infekcím vyskytujících se v chovech papoušků bezpochyby patří Onemocnění zobáku a peří papoušků (PBFD) způsobené cirkoviry, neuropatická gastrická dilatace, na které se podílejí bornaviry a onemocnění způsobené polyomaviry. Virová onemocnění jsou obvykle neléčitelná. Pokud majitel v případě projevu virové infekce podá antibiotika, může papouškovi částečně pomoci, ale nevyřeší se hlavní problém. Pokud nejsou virové infekce včasně a správně diagnostikovány, hrozí v chovu nekontrolovatelné šíření a ztráty. Nejdůležitější v případě virových infekcí je prevence spočívající v testování nově nakoupených jedinců.
Bakteriální infekce
Bakteriální infekce patří mezi onemocnění, která se léčí aplikací antibiotik. Musí však být vybrán správný druh léku, stanovena vhodná dávka a antibiotikum musí být podáváno určitý počet dní (minimálně 5 až 7 dní v závislosti na druhu léčiva). Na aplikaci antibiotik do vody existují různé názory. Já osobně tuto aplikaci nedoporučuji, protože zejména pacienti, kteří mají snížený příjem krmiva, budou méně pít a léčivo přijmou v nedostatečné dávce, což pro ně může být fatální.
Plísně
Mezi další onemocnění, u kterých antibiotika nevyřeší primární problém, patří mykotické infekce aspergilóza a megabakterióza.
Vliv na výskyt aspergilózy má imunitní systém jedince, správná hygiena chovatelského zařízení a kvalitní krmivo. Dlouhodobé a nevhodné skladování zrnin může vést k růstu plísní.
Megabakterióza se vyskytuje zejména u menších druhů papoušků. Papoušci jsou obvykle hubení, ale zároveň přijímají nadměrné množství krmiva. Cytologické vyšetření čerstvého trusu pod mikroskopem pak odhalí přítomnost megabakterií.
Parazitózy
Při výskytu parazitů je nutné aplikovat odčervovací přípravky, tedy antiparazitika. V tomto případě na slepo podaná antibiotika problém nevyřeší. Co se týká antiparazitik, bohužel neexistuje univerzální odčervovací přípravek a na různé druhy parazitů se využívají různá antiparazitika. Odčervovací přípravky jsou k dostání pouze u veterinárních lékařů, některé přípravky pro psy a kočky lze zakoupit v lékárnách. Nákup odčervovacích přípravků na burzách nedoporučuji, správně by tam ani neměly být prodávány.
Základem je vyšetření trusu, na základě kterého zjistíme konkrétní druh parazita. U některých papoušků, zejména domácích mazlíčků je výskyt parazitů minimální a preventivní aplikace odčervovacích přípravků je zbytečná.
K dalším onemocněním, u kterých aplikace antibiotik nevyřeší primární problém, patří například zadržení snášky, pozření cizích těles nebo ztučnění (lipidóza) jater. V těchto případech je nutné provést rentgenologické vyšetření, které nám napomůže odhalit problém a stanovit následnou léčbu.
Závěrem
Papoušci často maskují klinické příznaky onemocnění a v případě, že se u nich onemocnění projeví, může být na léčbu příliš pozdě. Z tohoto důvodu má prevence v chovech papoušků zásadní význam. Bohužel se však často setkávám s mnoha majiteli, kteří prevenci vůbec neřeší. Chovatelům papoušků doporučuji, aby možnosti prevence ve svých chovech konzultovali s veterinárními lékaři, kteří mají s medicínou exotického ptactva zkušenosti.















